V posledních týdnech asi není Zbrojováka, který by nenadával na zápasy, které skončily remízou. Paradoxní je, jak bychom tentokrát byli šťatsní, kdybychom zápas dovedli aspoň do nerozhodného stavu a poprali se o postup v penaltovém rozstřelu. Otázkou zůstává, zda by hráči s formou, kterou aktuálně v koncovce mají, byli vůbec schopni zamířit mezi tři tyče a jestli by ten rosztřel měl vůbec nějaký smysl.

Neděle tentokrát nejspíš nebyla pro nikoho, kdo měl se Zbrojovkou co dočinění, dnem na který by se mělo po zápase vzpomínat. Abychom však byli k hráčům spravedliví, ani my fanoušci jsme nepředvedli absolutně žádný výkon, hodný ligových parametrů. I když dav lidí v hostujícím sektoru se dal počítat na několik desítek, hlouček hostů, kteří se snažili po celý zápas doopravdy fandit, se dal spočítat na prstech obou ruk. I tak ale bylo pro všechny, kdo se i přes nepříznivý termín do Opavy vydali, dost nepochopitelné gesto týmu, který až na pár jednotlivců nepřišel kotli ani zatleskat. Tragikomický den pak podtrhli příslušníci PČR, kteří se celé naší skupině snažili zajistit zřejmě nějakou nehlášenou vyhlídkovou jízdu, protože zakoutí, kterými nás prováděli, už snad sahala až někam na území jižního Polska.

Všem do jednoho nám tedy nezbývá nic jiného, než tuto neděli hodit co nejrychleji za hlavu a soustředit se na další zápas, ve kterém bude potřeba výrazné zlepšení. A to jak od nás na tribunách, tak konečně i od těch na hřišti!