Na Vysočinu nás vyjelo opravdu hodně. Většina Zbrojováků jela po vlastní ose, ale podařilo se zaplnit i jeden autobus, ve kterém cestovala především zbrojovácká mladá krev. Překvapivě tentokrát ani počasí nebylo nějak extrémně nepříjemné, jak tomu bývá v tomto kraji zvykem. Místo toho nás čekalo obyčejné podzimní počasí jako v každém jiném normálním kraji. 

Se úvodním hvizdem zápasu se začalo také fandit a podařilo se nám vytvořit opravdu výbornou kulisu a borci si tak mohli připadat skoro jako doma. Jihlavského svářeče nejdřív perfektně vychytal fantastický Dušan. Pomyslného dvanáctého hráče v zádech se jim pak podařilo vytvořit hned v první půli. Probuzený střelec Škoda hlavou usměrnil milimetrový centr Lukáše Vraštila a rozradostnil celý náš kotel poprvé. Aby toho pak nebylo málo, podařilo se tomu samému hráči do poločasu náskok ještě zvýšit a všichni jsme tak byli v šoku z toho, jak blízko jsme zase po dlouhé době venkovní výhře. 

Ve druhé půli už se nikdo z našich borců neprosadil. Ale vzhledem k tomu, že jsme měli v zádech Dušana a pohodlný dvougólový náskok, bylo první letošní domácí vítězství překvapivě bez nervů narozdíl třeba od mače s Teplicemi. Do Brna se tak jelo v bouřlivé náladě a noc byla opravdu dlouhá. Kromě tří bodů jsme si totiž mohli na televizních obrazovkách vychutnat také pláč a nářky jihlavského svářeče, který tentokrát zazděnou tutovkou pomohl více Zbrojovce než svému současnému klubu.

Díky Miro, si naozaj laskavý!