Ze Spytihněvi do Karagandy!
Během svého dovolenkového pobytu v rodných luzích a hájích, lemovaného všemožnými odskoky na zápasy repre různých věkových kategorií, se ke mně donáší zpráva, že o prvním letním dni nastupuje naše Flinta k prvnímu přípravnému zápasu před novou sezónou, v němž se jala zkřížit své zbraně s jedním našich hlavních rivalů posledních let, Ševci ze Zlína. Zaujalo mě i místo konání, Spytihněv, neboť mi hned na mysli vytanula kniha z dětství „Kocour Vavřinec a jeho přátelé“, v němž coby jeden z party zvířecích hrdinů vystupuje kozel stejného jména. Pan Kori následně moudře podotknul, že jméno obce dle jeho informací pochází z faktu, že tamní obyvatelé dostali po konzumaci přílišného množství Kozlů z pití hněv. Příběh byl vytvořen, nezbývalo tedy než se vydat po jeho stopách.
V sobotu ráno se v pětičlenné sestavě, jež by se dala shrnout pod charakteristiku „Staří, mladí Zbrojováci,“ scházíme v té naší brněnské železniční katedrále. Nejmladší člen posádky, pan Fógl, jenž na zápas přicestoval až z daleké Plzně a asi dvě noci nespal, nás baví svými historkami z koupáků, a my ostatní se tak nějak všeobecně probouzíme do nového dne. Někteří Friskem, jiní (já, coby nehrající kapitán) kafem a energydrinkem. Cesta na místo samotné proběhla i s jedním přestupem, na nějž jsme měli přesně dvě minuty, normálně, což nás trochu vzpružilo morálně, a tak asi hodinu před výkopem vstupujeme do areálu, kde se někteří dožadují vodek a já britské snídaně, jež však bohužel nebyla ještě připravena, tak se spokojuji s nakládaným hermelínem.
Obcházím si docela útulný stadiónek místního klubu, bůhvíproč nesoucího název „FC Slovácká Sparta Spytihněv“, pojmenovaném po nejslavnějším místním rodákovi, někdejším fotbalovém supertalentu pražské Dukly, Rudolfu Kučerovi. Kučera se stal hrdinou amerického turné Dukly v roce 1961, jež poutavě popsal ve své novele „Dukla mezi mrakodrapy“ novinář a spisovatel Ota Pavel. Kariéru mu však ukončil brutální zákrok obránce polského Górniku Zabrze Oslizla v listopadu 1963 ve druhém kole tehdejšího PMEZ. Nelze tu nevidět paralelu s naším enfant terrible Milanem Pacandou, jehož fotbalová charakteristika plně odpovídala té Kučerově.
Na utkání se schází poměrně pěkná návštěva přes 500 fans (více, než na jarním zápase Gibraltar-ČR v portugalském Faru), dostavilo se povícero Zbrojováků z různých koutů Jižní Moravy, k vidění jsou samozřejmě i symboly domácích, ovšem nikdo z tvrdého ševcovského jádra. Co se zápasu samotného týče, dá se říci, že jsme novopečenému ligistovi rozhodně nedali kůži lacino a zejména v první půli jsme krom úvodní čtvrthodiny dominovali. Bohužel jsme však za stavu 1:0 pro nás nic z narůstajícího tlaku, vyjádřeného sérií rohů, nevytěžili a naopak jsme inkasovali z ojedinělého kontru. Do druhé půle nastupují naprosto odlišné sestavy, což mělo vliv především na plynulost hry z naší strany. Zápas nakonec končí smírným výsledkem 2:2, o čemž pak panu Fóglovi museli povykládat očití svědci, neb se někdy od 15.minuty oddával hlubokému spánku.
Po konci minulé sezóny, kdy vysoce profesionální tým hasičů vedený panem Svědíkem uhasil obrovský požár, ohrožující samotné základy naší budovy, se momentálně nacházíme v roce 1 naší nové, doufejme, že už konečně úspěšné éry, přičemž zápas ve Spytihněvi byl prvním minikrůčkem na této cestě, která nás snad dovede i na místa daleká a exotická.
UEFA do Brna! Ze Spytihněvi do Karagandy, hej, hej!
